Book LOVER: Skleněná past, kterou může rozbít Galén v sukni

"Pro další pokrok na cestě světla,

budeš muset opustit otce a matku.

A během cesty poslouchat,

jen tlukot v hrudníku.

Zády k východu vrať se k počátku.

A protože tady nic není nemožné,

v kapli, pod květem králů,

rozezni toho anděla hlas. (...)"

(Skleněný trůn, část rébusu, s. 132)

Příběh knihy Skleněná past od Érica Fouassiera je zasazen do začátku 16. století. Konkrétně do roku 1503, kdy jsou nalezeni tři mrtví alchymisté s podivnými písmeny "zdobící" jejich těla. Královna Anna Breťaňská tíhne k domněnce, že na královskou korunu dolehne stín spiknutí. Na doporučení pověří vyšetřováním mladou lékárnici (ano čtete dobře, žena a lékárnice, Galén v sukni) Héloise Sanglarovou. Pomáhat s vyšetřováním jí má "ostřílený" drsňák s tvrdým srdcem, do kterého si nenašla cestu ještě žádná dáma, baron de Comballec.

Na jejich společném pátrání napříč Francií je čeká rozluštění záhady, tajné kódy, zkouška ohněm, boj o holý život a tajemný pergamen, jenž vytvořila a napsala, dle pomatené básně, pravděpodobně chorá mysl postižená šílenstvím. Ale jedná se o jedinou indicii, která jim má pomoci k vyřešení a odhalení spiknutí.

Skleněná past mě zaujala hned, co jsem na ni narazila. Jednak upoutala moji pozornost svou obálkou a samotným názvem a druhak (po otevření) anotací. I když v běžném čtenářském životě nevyhledávám knihy s detektivním nádechem (stěží jsem se nutila do trilogie Milénium), musím uznat, že Skleněná past je něčím unikátní. Rozhodně knihu podobného ražení jen tak nenajdete.

Autor v ní bravurně skloubil bezpočet žánrů a tajemství. Vytvořil silnou ženskou postavu, která se staví proti konvencím doby. Nezapomněl ani na lásku, bolest, smutek, drama a velké rozuzlení (bohužel pro někoho se šťastným a pro někoho s nešťastným koncem).

I když mě kniha nadchla anotací, nevěděla jsem, co od ní čekat. Po přečtení pár stránek, mě ale naprosto uchvátila. A čím? Připomněla mi dávno přečtenou knihu od Umberta Eca s titulem Jméno růže. Stejně jako tato kniha je Skleněná past detektivkou, sci-fi, trilerovou, historickou a romantickou "jednohubkou" o 335 stranách.

Co mi bránilo se do knihy začít? Asi je na vině autorův styl psaní. Po přečtení asi pěti kapitol jsem si zvykla, ale ze začátku mě rušil. Nedokázala jsem se soustředit plně na děj a nechat plynout příběh před svýma očima. Netroufám se tvrdit, že by autor psal špatně, jen má specifický styl jako již zmiňovaný Eco. Po přečtení posledních řádků musím konstatovat, že styl odpovídá jednoznačně renesanční Francii, do které je příběh zasazen. Autor čtenáři poskytne jedinečnou možnost naplno se do příběhu vcítit.

Vyzdvihnout bych chtěla excelentně začleněné historické prvky a reálie, jenž se objevovaly takřka v každé kapitole. Ze začátku tyto dobové indície působí chaoticky, ale pak naprosto přesvědčivě doplňují kulisu příběhu. O to víc jsou zajímavější, když se dozvíte, že jsou některé pravdivé. Příběh získá na pravdivosti a věrohodnosti.

Postavy (hlavně Héloise) se v mé mysli staly skutečnými osobami. Nemohla jsem uvěřit, že příběh skončil a hned jsem hledala zda nemá pokračování. Ke konci knihy jsem začínala tušit - ano Héloise nečeká šťastně až do smrti. Snad poprvé jsem si v nitru přála, aby tomu bylo jinak. Konec nebyl tragický, ač několik postav v knize zemřelo. Naopak na příběhu mi chyběla propracovanější minulost a charakteristika postav. Občas mě některé vlastnosti postav překvapily nebo zklamaly, ale to je asi mojí velkou zainteresovaností při četbě.

Příběhu dodávaly šťávu záhady. Ty byly propracovány naprosto geniálně. Nesmírně mě učarovalo, jak se do jejich řešení pustili hlavní postavy. Řešení příběhu nebylo snadné, i když bylo na dosah ruky. Konečné rozluštění pro mě bylo fascinující (a musím uznat) naprosto nečekané. Všechno souviselo se vším. I malé detaily zapadaly do složité skládačky rozehrané vrahem.

V celém příběhu bylo plno dramatických, překvapivých a napínavých momentů. Nechyběla zde romantika, pannenská láska a touha. Na konci knihy na čtenáře čeká epilog. Nabízí "dodatek" k osudům vedlejších postav, které nebyly v knize dořešeny či uzavřeny. Díky tomuto autorovu počinu se vám už rozhodne nestane, že si budete lámat hlavu nad tím, co se komu stalo (snad s výjimkou Héloise). Můj velký obdiv patří skvěle vykreslenému historickému jádru, detailům, potenciálu příběhu a postavám. A rovněž nápadu dát mezi hlavní postavy krásnou, chytrou, důvtipnou a "neposkvrněnou" lékárnici. Ač si uvědomuji, že z historického hlediska by Héloise pravděpodobně skončila na hranici jako čarodějnice. To ona dodala příběhu to správně koření.