pátek 15. září 2017

Život po tobě ukazuje jak Lou zvládá život bez Willa. Co myslíte?

Od smrti Willa uběhl už nějaký ten čas. Pokud tento dojemný příběh znáte určitě vašemu zraku neuniklo jeho pokračování. Život po Tobě navazuje tam, kde kniha Než jsem Tě potkala skončila. 


Do rukou se nám dostávají řádky, kdy se Will i přes svou lásku rozhodl ukončit své trápení a Louisa zůstala sama. Jaká je Lou, která byla věčnou optimistkou teď? Je zlomená nebo se jí povedlo překovat osudovou ránu v srdci? Dokáže otevřít srdce nové lásce a pozná ji? Může začít žít přesně tak, jak slíbila Willovi? Pokud vás zajímají odpovědi na položené otázky pojďte se společně se mnou vydat do tajů pokračování Než jsem Tě poznala.

Ztratili jste někdy někoho koho jste hluboce milovali? A teď nemyslím ztratili, jako že jste se rozešli, ale že opravdu odešel a vy jste neměli možnost prožít s ním pohádku "šťastně až do smrti"? Změnilo vás to? Jak se transformoval váš pohled na život? Dokázali jste poznat, když o vás znovu někdo projevil zájem nebo jste se topili v bezbřehé bolesti? V Životě po Tobě nalézáme hlavní hrdinku Louisu Clarkovou přesně v takové situaci. Zlomenou a s pocitem neutuchajícího prázdna v srdci. Rozhodně nežije takový život, jaký slíbila Willovi, že bude žít. Chodí do práce, která ji nenaplňuje a živoří - citově, fyzicky i psychicky. Lou se odstěhovala od rodiny z rodného města a po intenzivním půlročním vztahu s ochrnutým Willem Traynorem, který se rozhodl ukončit dobrovolně svůj život asistovanou sebevraždou, zůstává sama a s výčitkami svědomí. 

Lou se musí naučit stavět na rozpadlých základech, čeká ji setkání s Lily, která je Willovou dcerou, možná s životní láskou a všechno se mění. Aneb život nám nedává to, co chceme ale to, co potřebujeme, abychom se dostali právě tam, kam máme.

Ač by se mohlo zdát, že pro Lou po odchodu Willa nastaly krušné čas, rozhodně se v knize nepodává sebelítosti. I když je nešťastná a své neštěstí neskrývá. Spíše se v něm znatelně topí. Je v knize vykreslena jako osoba, která se nebojí postavit výzvě. Bere život, jak jí přichází pod ruce a žije ze dne na den. Děj knihy kvapí a není zde místo na okatou bolest. Charaktery hlavních postav jsou povedené a vykreslené. Dokonce se troufám tvrdit, že autorka například s takovou Lily měla své osobní zkušenosti. Protože podání pubertální dcery a jejího chování působí na čtenáře věrohodně a často se paradoxům jejího života zasměje a uroní pomyslnou slzu lítosti.

Na samotné Lou je vidět vývoj postavy a charakteru. Tento aspekt musím náležitou chválou ocenit a autorce za tento počin tleskám. Rovněž na mě zapůsobilo, že se autorka snažila v knize zmínit každého, kdo byl pro Willův život důležitý. Opět se setkáváme s jeho matkou, otcem a i rodným městem. Autorka si plně uvědomuje, že životy postav pokračují, i když v příběhu nejsou přímo určeny. Proto se snažila ukázat, jak postavy, které byly sice upozaděny v "současnosti" žijí. Další obrovské plus, díky kterému můžeme sledovat plynulý vývoj a historii jedné rodiny.


Jak už jsem se zmínila, nejvíce na mě zapůsobil pokrok Lou. Může se z počátku zdát, že jen čeká a čeká na jednou místě, strnulá v minulosti. Ale opak je pravdou, vyvíjí se, cestuje ve svém životě z minulosti do přítomnosti a pomalu si začíná uvědomovat i svou budoucnost bez Willa. Ztratila sice na puncu "noblesní" dámy individuálního vkusu, ale ... stačí jí setkání jen se střípkem povahy Willa (v podobě Lily) a vrací se zpátky ke svým bláznivým oblečkům, smíchu a neodmyslitelnému humoru.

Mužskou roli po Willovi přebírá záchranář Sam. Je to reálně uvažující muž, milý, obětavý a laskavý. Má své chyby a snaží se bojovat se svými démony po svém. Možná právě proto, že jsem se k této postavě připodobnila a řešila v době četby stejné problémy, jsem si Sama oblíbila. Je silný, ale zároveň slabý a věří v druhé šance, změnu, naději a nový život.

Sam nikdy nemůže nahradit Willa to je jasné, ale o charakterovou náhradu se pokouší alespoň jeho utajovaná dcera Lily. Možná se vám to bude zdát úsměvné, ale autorka vykreslila dokonale křehké nitro pubertální dívky, její bolesti, ztrátu identity, osobní problémy, které sahají (podle Lily) do nedohledným výšek. V jejím podání nechybělo tradiční protáčení očí, trucovité odmítání poslušnosti a vrtění hlavou.

Musím ocenit i fakt, že z počátku jsem se bála že bude věnován velký prostor milostnému příběhu Lou a Sama. Ale po přečtení knihy musím říci, že obdivuji autorčinu odvahu vydat se místo milostné roviny do roviny bolesti, dospívání a života Lily. Lily zkrátka je a byla kořením příběhu. Jinak by se opět jednalo o klasické dílo plné klišé, lásky, bolesti a problémů setkat se v ten pravý moment. Pokud život Lou začal osudovým setkáním s Willem a to nasměrovalo její život směrem, ze kterého se odchýlila, setkání s Lily její proměnu dokončilo. Jedna katastrofa střídá druhou, ale Lou se mohla stát tím, kým měla být.


Další plus vidím i v tom, že se autorka zaměřila na problematiku smrti. Ve společnosti je stále častým, možná skrytě, diskutovatelným problémem pomoc od odborníka při těžkých životních situacích. Autorka se tohoto tématu nebála a naopak ukazuje, že když někdo vyhledá pomoc druhých, nemá se za co stydět.

Oproti prvnímu dílu je Život po Tobě plný uvolněných vtipů protkaných černým humorem. Autorka upustila od sarkastických a ironických jedovatých poznámek Lou a zaměřila se více na typický americký humor. Možná to s ohledem na téma knihy bylo vhodné, možná nikoli, ale mě se tento styl humoru líbil více.

Co je tedy na knize tak poutavé? Určitě její emoce zapracované do příběhu. Autorka ukazuje realitu a nesnaží se o to, aby u čtenáře nezůstalo oko suché. Naopak předkládá příběh plný různých momentů a záleží jen na čtenáři, jak si je přebere. Text je psaný hezkým, jednoduchým a hovorovým jazykem. A pozor! V knize jsem nenašla žádnou chybu :) - fanfáry!

A i přesto, že je kniha plná zármutku, nakonec si můžete říci, že vše zlé a špatné, co se nám v životě děje má svůj důvod. Teď to hodně zjednoduším, pokud by Lou nepotkala Willa a ten ji neodkázal určité finance, nemohla by se odstěhovat, pracovat jako barmanka v nechutné zelené sukýnce a nepotkala by Sama, a... možná by nikdy nebyla šťastná, rodina by na ni nebyla pyšná a zůstala by schovaná v malém neznámém městečku.


A třešnička na závěr? I zde se objeví čmeláčí punčošky. 

Žádné komentáře: