čtvrtek 31. srpna 2017

Mercy v historických uličkách města pražského

Fanoušci plesají, novinové obchody nestíhají prodávat poslední výtisk ze série Mercedes Thompson. A proč? Protože tato hrdinka se po deseti dílech ocitla v hlavní městě České republiky, v samotném srdci Evropy, v Praze. 



Praha se třese v základech! Do starého Židovského centra přichází Mercedes s bandou italských a českých upírů, pražskými vlkodlaky a probouzí bájného Golema!

Romány o Mercy Thompsonové, vypráví příběh kojotí měňavkyně, která přes svůj zapeklitý původ našla své místo ve vlkodlačí smečce, konkrétně v náručí alfy Adama. 

Dlouhé ticho (název knihy) nás zavede do historického jádra Prahy. Mercy je unesena partou italských upírů do Itálie a její pouto s druhem a smečkou je oslabeno, možná i částečně nalomeno. Poprvé v životě si vyzkouší, co to ve skutečnosti znamená být sama. Jistě víte, že Mercy se považuje za samostatnou ženu, ale vždy patřila k nějaké smečce, nyní je opravdu sama, se svými myšlenkami, strachem, odhodláním utéct a pomstít se. Ocitá se ve spárech nejmocnějšího upíra na světě, mocného upířího prince Bonaraty. Ten ji chce použít jako zbraň proti samotnému Adamovi a vládkyni upírů v rodném Tri-Cities. 

Ale to by nebyla Mercy, aby neukázala svoji nebojácnou povahu a nepostavila se osudu. Podaří se jí ze zajetí uprchnout v kojotí podobě. První úkol splnila, ale je bez peněz, přátel a jakékoli možnosti kontaktovat Adama. Postupně zjišťuje, že se ocitla v srdci Evropy. Mercy si zahrává se silami a probudí starověké dávno spící síly. Musí jednat co nejchytřeji a využít je ve svůj prospěch, aby nevyvolala válku mezi upíry, vlkodlaky a mezi smečkami vlkodlaků navzájem. Obklopuje ji obrovské množství duchů a i bájný pražský Golem.


Musím říci, že naše stověžatá Praha musela na autorku série udělat asi obrovský dojem, když se rozhodla zasadit děj dalšího díla právě do ní. Nutné podotknout, že si musela pečlivě nastudovat historii Prahy, ale potažmo i České republiky. Zdejší reálie zvládla na výbornou, popsala přesvědčivě Golema a jeho stvořitele Rabi Löwa. Podívala se na zoubek i období druhé světová války, nezapomněla zmínit takové osobnosti dějin jako byl samotný Adolf Hitler, Reinharda Heydrich a atentát spáchaný na něj a samozřejmě vypálení Lidic a Ležáků, které následovalo. Rovněž se nebála pustit se i do tématu železné opony na našem území. 

Autorce se samotná historická složka podařila popsat věrohodně, jen musím na okraj podotknout, že jako člověk, který si daným obdobím neprošel (díky Bohu), musím konstatovat, že na mě popis Prahy, druhé světové války, osudy Golema a mužů, žen a dětí z Lidic působili maličko strojeně. Je nesmírně úžasný pocit podívat se na Prahu, temná zákoutí, uličky plné kočičích hlav očima své oblíbené americké postavy, ale! Příběh ač je zasazeny do hlavního města na mě nepůsobil skutečným dojmem. Jednak je to možná způsobeno tím, že si sama neumím představit, že by se po Praze proháněli dva klany upíru, protože si myslím že oproti Americe je Praha malým městem. Do toho všeho ještě vlkodlaci. Obě "nepřátelské" rasy najednou  na maličkém území? V klidu a míru? Na mě to působí maličko nereálně až utopisticky. 

Druhou věcí, která mě zarazila, je povrchové vykreslení historických událostí, osobně si myslím, že se do nich autorka neměla pouštět a pokud ano, neměla je podávat výkladovým dojmem, ano Lidice a Ležáky, každý ví, co to znamená. Myslím si, že nikdo, kdo nežije v České republice nemůže jednoznačně říct, čím jsme si jako obyvatelé prošli, když jsme byli v Protektorátu Čechy a Morava. Já osobně bych si na takový popis také netroufla.



Alfa pražské smečky jako pekař? Opravdu? Zde si myslím, že mohla autorka vybrat důvěryhodnější povolání pro tak významnou osobu. Copak je Česká republika domovem pekařů? Určitě ne, co takhle kovář nebo zemědělec? Zvolila bych pro něj určitě drsnější povolání než pekaře, i když zde mi zase přišlo, že to může evokovat spojení pekař - perník - Pardubice. Kdo ví. Ale myslím, že ač si autorka reálie nastudovala sebelépe, nic se nevyrovná tomu, když děj, který je zasazený do určitého kraje píše "domorodec".

Naopak se mi velice líbilo, že si je autorka vědoma historického významu Prahy a několikrát v knize zmínila to, že budovy v srdci hlavního města, chrámy, domy a náměstí jsou možná starší než samotný Bran. Uvažovala i o tom, jak se samotné město změnilo v historii od středověku po současnost. Takové odbočky od hlavního děje se mi velice líbily. 

Velký klad knihy vidím v tom, že se autorka nenechala inspirovat americkými jmény a kulturou a zanechala české vlkodlaky a upíry s českými jmény. Kde jinde než právě zde se můžeme setkat s Liborem, Martinem, Jitkou nebo upíří čarodějkou Marií (jména odkazují jako poděkování s autorům nakladatelství Fantom Print). 

A teď se pojďme podívat na zoubek samotnému stylu knihy. Na první pohled mě kniha velice mátla. Je totiž vyprávěna jiným stylem, než na který jsme v této sérii zvyklí. Co kapitola to jiná postava. Tedy konkrétně se střídá úhel pohledu vyprávění Mercy a Adama. Společně vypráví jeden a ten samý příběh, ale z odlišného úhlu pohledu. Matoucí, ale pokud si na to zvyknete, je to docela užitečné. Přibližně od druhé poloviny knihy je děj vyprávěný Mercy čerstvějšího data a Adamův pohled vidíme mírně opožděně. Možná je to i proto, aby se člověk mohl pohnout v příběhu a viděl, jak věcí a okolnosti, které ovlivňují Mercy působí zpětně na Adama. Musím říct, že tento přístup se mi nakonec velice líbil. Nejedná se jen o strohé vyprávění, ale je zde plno emocí, lásky, strachu a bolesti. A všechny tyto emoce prožívá jinak drsná Mercy a lidsky založený Adam. Takže za mě styl a novost podání čtyři hvězdičky.

Poslední dobou se v literatuře vyskytuje šílený nešvar a tím jsou chyby, chyby a chyby! Snažím si jich nevšímat, ale ony mě asi vyhledávají nebo nevím (smích). Na Mercy jsem se moc těšila, ale bohužel, v knize jsem našla spoustu chyb, překlepů a jiných nesrovnalostí. Dobře je mi jasné, že se na překlad spěchalo a na korekturu nebyl takový čas. Ale i tento malý karambol může zkazit požitek z knihy. Za textové zpracování tři hvězdičky. 


Název knihy se jednoznačně povedl! Pět hvězdiček. Jak napovídá bude se jednat o dlouhé ticho, které úmyslně odkazuje k přerušenému poutu Mercy a Adama. I obálka se mi líbila.

Možná jsem celkově čekala od této knihy víc, ale kdo by nečekal když se odehrává u "nás". Kniha je taková, jak bych to řekla, natažená. Moc se přemýšlelo, málo se dělo, spekulovalo se, vyjednávalo a motalo. Výlet k nám byl hezké rozptýlení, ale byl dlouhý, moc dlouhý. Nakonec jsem si užila až posledních pár stran, které jsem na jeden zátah přečetla v kavárně nad kávou a zalitovala jsem, že už je konec.

Příběh je více psychologicky zaměřený a není tolik akční, takže bych ho hodnotila třemi a půl hvězdičkami. Možná se nejedná o nejnapínavější knihu z celé sérií, ale je v ní všechno co Mercy charakterizuje. Stojí tedy za přečtení.



A prosba na závěr. Napište mi do komentářů, pokud jste už knihu četli, jak na vás působil příběh a zasazení Golema do knihy, protože já se pořád nemůžu rozhodnout jestli se mi Golem líbil, nebo nelíbil.

Žádné komentáře: