čtvrtek 30. března 2017
úterý 21. března 2017
Příběh starý jako sám čas...
čtvrtek 16. března 2017
Severské čtení aneb únorová výzva: Stieg Larsson v hodnotícím hledáčku
Název série: Milénium (Muži co nenávidí ženy; Dívka, která si hrála s ohněm; Dívka co kopla do vosího hnízda)
Autor: Stieg Larsson
Počet přečtených strach: 1816
Počet dní strávených nad sérií: 21
„Ačkoliv byl Mikael na Lisbetin provokativní způsob oblékání
zvyklý, šokovalo ho, že jí Annika dovolila objevit se v soudní síni
v krátké černé kožené sukni s roztřepeným lemem a v černém tílku
s nápisem I am irritated, které nijak zvlášť neskrývalo její tetování. Na
nohou měla martensky a pruhované černofialové podkolenky a kolem pasu
ocvočkovaný opasek. V uších měla desítky piercingů a stejným způsobem
ozdobila i obočí a rty. Na hlavě jí trčelo tříměsíční černé strniště, rozježené
jako vrabčí hnízdo. Kromě toho byla strašlivě zmalovaná. Měla šedě natřené rty,
nabarvené obočí a na očích takovou vrstvu uhlově černé řasenky, jakou na ní
Mikael nikdy neviděl. V dobách, kdy se spolu stýkali, se make-upem
většinou nezabývala. Diplomaticky řešeno působila poněkud vulgárně, téměř
děsivě.“
(Larsson, 2007: 572)
úterý 14. března 2017
Severské čtení aneb únorová výzva: Siri Pettersen na vlně norské fantasy
"Rime ji požádal, aby se přitiskla k jeho zádům a objala ho kolem hrudi. Ponese ji jako tlumok. Obklopil ji Silou. Pak se rozběhl na tom kousíčku, který mu střecha poskytla, a vrhl se přes okraj..." (s.419)
Toto dílo buďto zavrhnete nebo si ho naprosto oblíbíte. Ke mě naštěstí patří to druhé. Ódinovo dítě (Odinsbarn) jsem měla ve své knihovně už půl roku, než jsem se dostala k tomu vzít jej do ruky a poprvé otevřít. A nemohu uvěřit tomu, že jsem toto dobrodružství nepodnikla již dříve. A tak jsem konečně učinila první krok. Nejdříve trochu nesměle, protože mě trápil masivní tvar knihy. Ráda si knihy beru všude sebou ale jen, když mě nezabere celou kabelku. (smích)
No, u této masivní knížečky jsem udělala výjimku a musela ji prostě brát všude sebou. Jako mé dítě jsem ji chovala v mé náruči a věnovala jí čas a péči. Nepřeháním, za ty tři dny co jsem ji přečetla, jsem se na ní stala závislou. Proto se snad nebudete zlobit, když konečně dám skoro plný počet hvězdiček. Naprosto předčila má očekávání.
No, u této masivní knížečky jsem udělala výjimku a musela ji prostě brát všude sebou. Jako mé dítě jsem ji chovala v mé náruči a věnovala jí čas a péči. Nepřeháním, za ty tři dny co jsem ji přečetla, jsem se na ní stala závislou. Proto se snad nebudete zlobit, když konečně dám skoro plný počet hvězdiček. Naprosto předčila má očekávání.
středa 8. března 2017
Jaké silné ženské hrdinky nás ovlivňují? Aneb krásný svátek, ženy!
Mezinárodní den žen by měl být oslavou "křehkého a něžného" pohlaví. Má oslavovat ženy a uvědomění, jaké komplexní bytosti my, ženy, jsme. Nemusí být zrovna slaven demonstracemi za práva žen, ale většinou tento den je k takovému účelu užíván. Já bych se přikláněla k takové naší menší demonstraci za práva ženských hrdinek, které tak často vídáme na stránkách knih.
Knihomolky a i knihomolové, zapátrejte ve svých myslích a zkuste najít jednu ženskou hrdinku, která právě Vás něčím ovlivnila. Máte ji? Podělte se o ni s námi do komentáře a nebojte se rozepsat na ni nějakou tu chválu.
úterý 7. března 2017
Podání mystického příběhu o válce mezi Asasíny a Templáři z pera Olivera Bowdena mě nechalo chladnou. Proč tomu tak bylo?
"Ezio se za bratrem díval a rozhodl se ho napodobit. Vůz se zdál strašně hluboko, vzpomněl si ale na to, co ho učili, zpomalil dech, uklidnil se a soustředil. A pak už letěl vzduchem v nejdelším skoku dosavadního života. Na okamžik ho napadlo, že špatně mířil, potlačil ale paniku a vzápětí přistál bezpečně v seně. Stačilo věřit!"
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)