středa 22. února 2017

Muži, kteří nenávidí ženy. Stieg Larsson

"Po bezvýsledném šestiměsíčním přemýšlení došlo v případu Harriet Vangerové k průlomu, když Mikael během několika prvních červnových dní našel tři zcela nové kousky skládanky. Dva z nich objevil sám. Se třetím mu pomohla náhoda. Po Eričině návštěvě otevřel fotografické album a několik hodin seděl, prohlížel si jeden snímek po druhém a pokoušel se přijít na to, nač onehdy zareagoval." 
(s. 277)

Román Muži, kteří nenávidí ženy je detektivního ladění. Pochází z pera švédského spisovatele Stiega Larssona. Světlo světa spatřil v roce 2005, v českém jazyce vyšel v roce 2008. Román je prvním dílem trilogie Milénium, následují díly Dívka, která si hrála s ohněm a Dívka, která kopla do vosího hnízda. Možná se ptáte, proč jsem si pro čtení a ukrácení chvíle vybrala zrovna tento román? No (smích) vysvětlení je vlastně jednoduché, prostě jsem musela, jelikož jsem si před rokem řekla, že na severskou literaturu  napíšu svojí diplomovou práci a woaaala ... vždy jsem se chtěla pustit do čtení této detektivky. A proto, když mi osud přihrál v knihkupectví užasnou možnost a slevu na všechny 3 díly této trilogie neváhala jsem a pro svou disertační práci jsem si právě vybrala dílo tohoto autora. 




Originální název: Män som hatar kvinnor
Žánr: novinářská detektivka
Autor: Stieg Larsson
Překlad: Azita Haidarová
Nakladatelství: Host
Počet stran: 536
Rok vydání: 2008


Muži, co nenávidí ženy? Ano, čtěte pozorně


Stieg Larrson byl švédský novinář a spisovatel, který se po celý život věnoval sledování extremistických skupin. Zemřel v roce 2004 na těžký infarkt a zanechal po sobě své skromné dílo - tři hotové, ale nevydané detektivní romány - Milénium.

Své dojmy z četby se vám pokusím sesumarizovat v následující recenzi. Moje pocity budou možná mírně rozporuplné ale věřte, že všem doporučuji si trilogii přečíst! Ač jsem zastánce jiného literární žánru a detektivkám, vraždám a násilí v knihách jsem se vždy vyhýbala velkým obloukem, tato kniha mi vyrazila dech, a to myslím v pozitivním slova smyslu. Nevěříte, tak čtěte. Kniha se stala bestsellerem, prodalo se jí ve světě šest milionů výtisků.

Pojďme se nyní maličko podívat na formální podobu knihy, její členění a příběhovou linku. Kniha nesoucí název Muži, kteří nenávidí ženy je rozdělena na čtyři části, konkrétně - Výzva, Konsekvenční analýzy, Fúze a Hostile Takeover. Jednotlivé čtyři části jsou dále rozděleny na menší kapitoly (celkem 29), začátek knihy uvozuje prolog a na konci se dočkáme epilogu. Příběh se odehrává v průběhu jednoho roku, přesněji od 20. prosince do 30. prosince roku následujícího a to převážně ve Švédsku. 

Hrdinové jako jing jan


Očima hlavních hrdinů, Mikaela Blokvista a Lisbeth Salanderové se ocitáme ve městě Hedestad, na přilehlém ostrově Hedeby a ve Stockholmu. Těžištěm knihy jsou dvě dějové linie - pátrání Mikaela a život Lisbeth, které se postupně spojují do jediné.
Stieg Larsson

Hlavními postavami jsou, jak jsem uvedla výše, novinář a spoluvlastním časopisu Milénium Mikael Blokvist. Je obviněn z křivého nařčení finančníka Hans-Erika Wennerströma z ilegální činnosti. Je uznán vinným a odsouzen k odnětí svobody. Po vynesení rozsudku mu zavolá právník  Henrika Vangera a požádá ho o schůzku. Mikael, jelikož nemá co ztratit, souhlasí se schůzkou a odjíždí po Vánocích za Henrikem do Hedestadu. Zde je postaven před nelehký úkol - má pomoci Henrikovi v pátrání po jeho nezvěstné vnučce Harriet, po které mimo jiné už pátrá sám téměř čtyřicet let. Mikael zprvu odmítá, ale nakonec je příběhem Henrika natolik konsternován, že příjme nabídku sepsání kroniky o rodině Vangerů a pátrání po Harriet. Odměnou je Mikaelovi mimo peněz i důkazní materiál proti Wennerströmovi, který mu Henrik slíbí. Pátrání může začít. 

Stieg Larsson
V knize se ve stejný chvíli, kdy podnikáme a pátráme po Harriet objevuje i příběh čtyřiadvacetileté hackerky Lisbeth. Ta se vyznačuje asociální povahou, nedokončeným vzděláním a je zbavena svéprávnosti. Lisbeth je jedna z nejpodivnějších ženských detektivů v literatuře vůbec. Hackerka s podivným smyslem pro spravedlnost, jež neodpouští násilnickým mužům, kteří nenávidí ženy. A jak jinak, jim to dává pěkně "sežrat".  

O její minulosti toho moc nevíme, jediné co se dozvídáme, že má matku žijící v domově s intenzivní ošetřovatelskou péčí. Lisbeth žije pod dozorem poručníka Holgera Palmgrena. Její život se zdá, i přes četné problémy, normální, až do okamžiku kdy Palmgrena postihne mrtvice a Lisbeth je svěřena do péče nového poručíka - advokáta Nilse Bjurmana. Lisbeth začíná doslova a do písmene životní peklo. Bjurman ji zbaví možnosti spravovat své finance a smýšlí o ní jako o jednoduché kořisti, na které si hodlá uspokojovat své sexuální choutky - Lisbeth je pro něj zaostalý jedinec, kurva, kterou nebude muset platit, neboli bude jí platit, ale jejími vlastními penězi. Nutí ji k orálnímu sexu a později ji hrubě, brutálně a naprosto proti její vůli znásilní. Lisbeth vše natočí a plánuje se Bjurmanovi pomstít.

Stieg Larsson o jedné z hlavních postav:
"Jak by Pipi vypadala jako dospělá? Jak bychom jí říkali? Socipatka? Hyperaktivní dítě s poruchou soustředění? Dívá se na společnost jinak než ostatní. Udělal jsem z ní Lisbeth Salanderovou, pětadvacetiletou ženu, která se cítí jako naprostý outsider. S nikým se nestýká a neosvojila si žádné sociální dovednosti."


V tomto okamžiku musím nutně konstatovat, že detaily v knize byly natolik věcné, že jsem si celou situaci představila, ač nerada. Nikdy jsem zcela nepochopila, proč Lisbeth i přes svůj strach, že by jí nikdo jako "retardovanému" jedinci nevěřil, nešla na policii. Znásilnění je trestný zločin a s horlivou agresí, která je typická pro brutální a násilnické chování samotného právníka Bjurmana měla vést ke zkáze jeho osobnosti. Ale to by samozřejmě nebyla zápletka, aby se vše netáhlo dále. Zde můžu prozradit, že právník Bjurman sehraje i významnou roli v dalším pokračování této trilogie, ale o tom až později.

Novinář a hackerka, může to klapat?


Mezitím Mikael pátrá po jakékoli stopě, která by ho dovedla blíže k Harriet. Mikael se rozhodne využít ve svém pátrání pomoc. Je mu doporučena samotná Lisbeth, vyhledá ji a požádá ji o pomoc s případem. Lisbeth nakonec svolí a jako neznámá hackerka Mikaelovi pomůže "nepatrnou" měrou ve vyřešení případu. Mezi dvojicí se vyvine milostný vztah, jejich myšlení se doplňuje a úspěšně případ vyřeší. Jak se dozvíte jedině tak, že si knížku přečtete. Jediné co vám prozradím, že celou knihou se táhne téma násilí, tudíž i samotná Harriet se stala obětí násilnických sexuálních praktik.

Nakonec vše dopadne dobře. Mikaelovi se pomocí Lisbeth podaří očistit své jméno, usvědčí Wennerströma z nekalých praktik a jeho hvězdná kariéra novináře může opět nabýt své velikosti. Sepíše bestseller Bankéř mafie. Tím ale kniha nekončí, dále se dozvídáme, že Lisbeth se i přes svoji nepřístupnou povahu a skryté emoce zamiluje do Mikaela. To by to nebyla pořádně zamotaná kniha. Mikael bohužel o Lisbethiných pocitech nemá ani tušení. Lisbeth za sebou metaforicky pálí mosty a odjíždí.

Podle recenzí, které jsem si četla na výše zmíněnou knihu jsem našla i takové, kde se píše, že by kniha zasloužila seškrtat. S tímto názorem musím na jednu stranu, i když nerada, souhlasit, ale i mu oporovat. Kniha je dlouhá, opravdu, objevují se zde pasáže, příkladem může být část nudného textu na začátku knihy o rodokmenu rodiny Vangeru s mapkou jejich bydliště, které by z hlediska fungování knihy v celém ději nechyběly, ale bohužel by zase zanikla spojitost a i obšírná práce, kterou musel Mikael vykonat k pochopení důležitých, skrytých linií rodiny. Možná by seškrtání dovedlo knihu k větší poutavosti, text by "frčel" jako po másle, ale chyběly by zde "odpočinkové" pasáže, protože, jak jsem řekla v knize se objevuje násilí až brutalita. Pro mě byly tyto pasáže odpočinkem, místem, kdy jsem mohla přemýšlet o uplynulém ději.

Celá zápletka má nápad, je zajímavá. Knihu musím pochválit za to, že zloun a největší tyran knihy, který je usvědčen ze zmizení Harriet se nevrací k životu. Tudíž se zde neobjeví žádný záhadný Boby ve sprše jako v seriálu Dallas. Kniha rovněž nekončí vyřešením detektivní zápletky, ale uvádí kam až se postavy za ten rok dostaly. Ač je celé vyznění knihy "pozitivní" rozhodně nekončí pozitivním tónem, to dává prostor pro pokračování, na které se čtenář prostě musí těšit.

Skvělá práce s přehnanou romantikou


Dvě skutečnosti jsou na knize naprosto fascinující. Larssonovi se povedlo bravurně vykreslit povahové rysy a vzezření postav. Postavy začnou při četbě žít svůj život, vedle čtenáře, uchvátí ho, pohltí, žijí s ním a v něm v momentě, kdy překonáte úvod cca 200 stran. Děj je naprosto strhující, není to jen detektivka, ale jedná se o smyšlenou událost s realisticky poskládanými a detailně vyobrazenými obrazy pátrání. V televizi můžete vidět nespočet kriminálních případů, procesů vyšetřování a polapení kriminálníka. Jak je tedy možné, že Larsson dokáže svého čtenáře lapit do pavoučí sítě očekávání a zarputilého čtení do dvou do rána? Kniha vám jednoduše nedá spát dokud ji nedočtete, pak možná jako já ucítíte úlevu, ano už vím co se stalo, ale po dvou dnech vám bude smutno a sáhnete po dalším dílu.

Larsson navazuje na narativní postupy skandinávské literatury, ty můžeme označit za klasické. Čtenář může v jeho díle postřehnout, jak se ze všech sil snaží překročit kategorii zábavního žánru, dokládá procesy vyšetřování, jednotlivé způsoby přemýšlení postav až k samotnému vyvrcholení zápletky. Píše sice detektivku, ale zároveň prozkoumává společenské vztahy v postmoderní společnosti. Nedíváme se jen na kriminální případ, ale i na otázky genderového znázornění postav, na nejednoduchost umístit se v současném světě, pokud jsme jiný, zde narážím na život Lisbeth, no a co, že je samý piersing a tetování, vede bisexuální život a nebere si servítky? Má být jako klasická žena v domácnosti, držet pusu a stát u plotny? Nikoli Lisbeth je Lisbeth se vším všudy upozorňuje na změnu vnímání samotného pohlaví ženy, na možnost logicky myslet, uvažovat, jednat a mstít se. Ano Lisbeth je hrdinkou nové doby. Odvážná, málomluvná, přemýšlivá se superschopnostmi.

Larsson polemizuje se současným pojetím morálky, etiky a zároveň zvažuje a pokládá otázku, jakou míru zodpovědnosti by měl mít člověk vůči sobě samému ale i vůči druhým? Klade otázku, na kterou nemůže odpovědět, ale zároveň si je vědom její všudy přítomnosti a to je tematika násilí na ženách, objevuje se v každá kapitole, byť v náznaku. Uveřejňuje obžalobu společnosti, protože jen ta společnost v níž žijeme je slepá k sama sobě, k lidem, kteří ji utváří, nechce vnímat globální společenské problémy. Jednoduše řečeno - všichni jsme postiženi a to slepotou sobeckosti. Všichni si žijeme svůj normální život, a na pozadí toho nikoho ani nenapadne, že svět je zasažen nákazou zvanou zloba, pomsta a bolest. Naše klidné dny si nechceme nechat narušit zvěrstvy nejhoršího kalibru. Nechce o nich uvažovat, slyšet a vnímat je. Larsson k zobrazení a připomenutí zvěrstva použit vraždy na základě biblických citátů. Upozorňuje na to, že prazákladní kameny lidské existence jsou postaveny na knize plné násilí, které se projevuje hlavně na ženách.

"(Magda) TŘETÍ KNIHA MOJŽÍŠOVA, KAPITOLA 20, VERŠ 16: Kdyby se žena přiblížila k nějakému dobytčeti, aby se s ní pářilo, zabijete ženu i dobytče. Musejí zemřít, jejich krev padni na ně." (s. 297)

"(RL) TŘETÍ KNIHA MOJŽÍŠOVA, KAPITOLA 20, VERŠ 27: Muž či žena, v nichž byl duch zemřelých nebo duch věštecký, musejí zemřít. Ukamenují je. Jejich krev padni na ně." (s. 297)


Je zde řešena vůbec morální hodnota činů? Nikoli, Larsson, tedy upozorňuje na to, že i Bible, písmo svaté, se může stát předmětem vraždy, a ne jedné. 

Postavy jsou vykresleny s precizním detailem, ale dialogy na mě občas působily jako promluvy z červené knihovny. Postavy spolu často hovořili nereálným jazykem. Pokud se na knihu podívám kritickým pohledem Larssona, staví zde otázku násilí, transformaci moderního světa a společenské otázky a ty uvozuje milostnými pletkami. Někdy jsou jednoduché, stanovené ryze za účelem uspokojení, ale někdy, bohužel jsou "vystřižené" jak z romantismu. Občas na mě dýchla Jane Austenová. Při četbě jsem nevěřila a stále nevěřím, že by se někdo dnes mohl ještě takto chovat či psát, myšleno psát romanticky a zrovna Larsson. Vykreslení postav občas směřuje do kategorie červené knihovny. 

Novinář ukazuje svět médií


Naopak, co mě na knize velice potěšilo, i když musím konstatovat, že s nutným zjednodušením, ale velmi výstižně, předně a především kriticky líčí svět médií a novinářů. Ukazuje způsoby shánění kompromitujících materiálů, triky mocných byznysmenů a také historii jedné rozvětvené rodiny, dodejme značně za vodou - bohaté. Ta přes svůj vliv dokáže a hlavně chce utajit nesmírně závažný zločin, a ne jen jeden. Rodina, jejíž rodokmen sahá až do 16. století přece musí v očích společnosti odpovídat společenským standardům uctihodných občanů poskytující nám nemajetným práci. Cením si, že se toto téma v knize objevilo, protože opět zde autor upozorňuje na zástěrku a masku, kterou nasazujeme před společnosti a náš život může vypadat úplně jinak než, jak plánujeme. 

I přes suchopárný úvod mě kniha neuvěřitelně chytla, ono mi vlastně nic jiného nezbylo (smích). Je čtivá a nedají se od ní odtrhnout oči. Klasifikovala bych ji jednoduše "do rukou se vám dostala kniha, kvůli které nebudete litovat a vezmete si v práci dovolenou." V některým pasážích se mi nad realistickými popisy mírně zvedal žaludek, ale to patří k detektivnímu žánru. Rada na závěr: slabé povahy by knihu neměli otvírat.



Žádné komentáře: