Knižní mantra

„Člověk, který čte, prožije tisíce životů. Kdo nečte, prožije jenom jeden.“

-          George R. R. Martin

        Kdo knihy nečte, ráno vstane, nasnídá se, vypije svůj ranní životabudič. Ať už je to třeba kafe nebo jiný nápoj a nastartuje tak svůj organismus před cestou do práce či do školy. Takový civil, amaurotik, či mudla chcete-li, si žije svým stereotypem a neví, o co přichází. Jeho aura je šedivá a rozsvítí se až ve volné chvíli, kdy má čas na to, co ho baví. Na své končíky a zábavu.

Zdroj: google.com

       Ale co tedy dělají ti nepřirození, knihomolové chápejte? Čím se jejich denní mantra liší? Knihomolové mají vysoce rozvinutý sedmý smysl. Ten jim totiž umožňuje uvěřit ještě před snídání alespoň šesti nemožnostem. Mohou se třeba hned z peřin postele vydat do chladného horského vzduchu, nebo naopak rovnou z pelesti skočit spolu s Harper a Nickem do ledové vody zachraňovat další přeživší z letu 305. Mohou u snídaně plánovat svrhnutí Scionu a diktátorského režimu roku 2059, Paige je v tom dost nezkušená a jistě by nějakou pomoc ocenila. 

        Cestou do práce si představují, jak se silnice proměňuje, jak po jejích stranách stojí bubeníci a vyhrávají na jeho pochod a čest, jak si obyvatelé Panemu na něj vzrušeně ukazují. Odpoledne si takhle sedíte v práci a pozorujete odbíjející hodiny, minuta sem, minuta tam a kdy už konečně půjdu domů? Když v tom na kancelář šéfa spadne meteorit, žene se na vás obrovská vlna tsunami či šéfa napadne lední medvěd. A proč třeba nezajít ještě dál? Co takhle svést se domů na hřbetě draka? 

Zdroj: google.com

      Řekla bych, že nějak tak vypadá typický svět knihomola, nebo je to jen prostě mé barvité vyprávění toho, jak vnímám naprosto všední věci poněkud nevšedně. :) Večer si zalezu do peřin a před spaním mi stránky milované knihy osvětluje lampička či mihotající se plamen svíčky, který navozuje tu správnou atmosféru. Usínám s pocitem toho, že jsem součástí nějakého většího příběhu a díky knihám můžu být naprosto kdokoli.

Bylo nebylo...

Kdysi žila jedna princezna. Princezna z tohoto příběhu však nebydlela v zámku...

„Přišla o domov i o rodinu a jejího království se zmocnila zlá královna, která víc, než co jiného toužila mít u nohou celý svět. Zlá královna zničila princezně život a zlomila jí srdce. Některým jiným princeznám by tolik zármutku a tak velká ztráta vzaly vůli i odvahu (…) A i když byla ještě dítě a domnívala se, že nemá žádné spojence, nikoho, kdo by v boji proti zlé královně stál na její straně, našla v sobě sílu, aby jí vzdorovala sama (…) Princezna mohla svůj zármutek změnit v zatrpklost, ale raději ji změnila ve vlídnost. Strach ji mohl ochromit, ale ona ho využila k posílení odvahy. Naučila se zlézat zdi, padat z výšek, aniž se přitom zranila, dokonale se maskovat a proběhnout lesem bez toho, že by po ní zůstaly jakékoli stopy. Naučila se, jak přežít, ale nikdy nepřipustila, aby svůj vlastní život povýšila nad životy druhých.“ 

(C.J. Redwine. Stínová královna, 146 – 149 s. )

Lorelei je korunní princezna, marduška a právoplatná královna Havraní říše. Už jen z důvodu toho, jak její titul zní, jsem si ji jako hlavní hrdinku zamilovala. Ale navíc také pro její nezdolnou povahu, odvahu postavit se svému největšímu strachu a za její dobré srdce. Srdce, které v retellingu pohádky o Sněhurce hraje obzvláště významnou roli.

Lorelei autorka vyobrazila jako velmi zdatnou bojovnici, mající spoustou užitečných vlastností. Až se zdála skoro nepřemožitelná. Jedinou „slabinou“ v jejím brnění je soucit se svými nejbližšími, strach z používání své magické přirozenosti a touha obětovat se pro druhé.

Všichni jistě dobře známe příběh o Sněhurce a zlé královně, přesto autorka dokázala do základního rámce vsunout řadu překvapivých nových detailů takovým způsobem, že jsem měla pocit, jako bych tento příběh četla úplně poprvé.

Nečekejte sladké řečičky, uklízení v malé chaloupce a sedm trpaslíků. Místo toho se můžete těšit na hnilobná jablka, kruté scény popsané do nejmenšího detailu a draky!

Kniha je označována jako Pro mládež, ale za její přečtení se nemusejí stydět ani dospělí. Pokud si tedy chcete oživit příběh Sněhurky v trochu netradičním a temnějším podání, rozhodně sáhněte po Stínové královně. Velkým plus je i zajímavá titulní strana, která láká čtenáře už zdálky, a vykreslená mapka uvnitř pevné vazby.

Vtipnou stránku a co mi často vykouzlilo úsměv na rtech, představovala zvolená jména hlavních hrdinů. Příběh má spád a čte se jedna báseň, až se čtenář dokáže ztratit v postavách a akcích, ale právě ta jména mi posloužila k tomu, abych se zhluboka nadechla a na chvíli děj zpracovala. Rozhodně se je nepokoušejte vyslovovat nahlas. Mohli byste totiž přijít o jazyk! Když jsem se poprvé v příběhu setkala s postavou Kola, jeho celé jméno vám neprozradím, musela jsem se nad scénou s představováním pousmát.

V závěru tedy zbývá ještě říci, že Stínová královna je temný příběh protkaný na každé stránce zrádnou magií, která si dere cestu skrz inkoust až do vaší podstaty s jediným cílem, polapit vaše srdce a připravit vás o svobodnou vůli. Na stránkách této knihy najdeme lásku, odvahu, ale i oběti, smrt a zkázu, kde výhled na šťastný konec se s ubývajícím počtem stránek zdá skoro nemožný.

Autorka vlila do klasické pohádky nový život, který svojí precizností detailů čtenáře tohoto žánru polapí.

Anotace:

Po matčině smrti se život korunní princezny Lorelei dramaticky změní. V zájmu posílení odvěkého spojenectví její rodné Havraní říše a sousedního Morcantu se Lorelein otec znovu ožení, a sice se sestrou zesnulé královny, Irinou.

Zpočátku se zdá, že je všechno v nejlepším pořádku: panovník Havraní říše i jeho dvě děti jsou konečně šťastní. Irina však pomocí temné magie postupně ovládne celý zámek včetně krále, jenž se stává pouhou loutkou, závislou na vůli své manželky. Lorelei, která po své matce zdědila magické schopnosti, poznává v mocichtivé maceše silnou soupeřku. Poté, co Irina krále zabije a zmocní se trůnu, Lorelei a jejímu bratrovi nezbývá než utéct a žít ve vyhnanství.

Knižní série

KNIŽNÍ SÉRIE v knihovně...

...závislost?

Po zaktualizování a přerovnání knihovny jsem si uvědomila, kolik knižních sérií vlastně mám. Z těch povinných samozřejmě nesmí chybět Tolkienův LoTR a Rowlingové HP. Z těch přečtených mohu zmínit Hunger Games, Nástroje smrti, Divergence, Mercy Thompson, Alfa a Omega a jiné. Rozhodla jsem se však vynést na světlo ty, které u mě ještě čekají na přečtení a překvapivě jsou to všechny teprve první díly. Některé z nich vyšly letos a na další si asi ještě počkáme. 

Knižní série můžeme buď milovat, nenávidět, nebo obojí najednou. To je i můj případ. Proč nenávidět? No protože by na nich mělo stát upozornění: "Čtení způsobuje závislost". U sérií je má závislost ještě více umocněná a ne a ne se odtrhnout. Jakmile dočtu jeden díl, už musím otevřít další a nedej bože, když ještě není dopsaný. Čtenářům G. R. R. Martina tímto přeji upřímnou soustrast.

Do jakých sérií se pustit? 


Ódinovo dítě a Jiskra v popelu jsou knihy s garancí kvalitního příběhu. Nacházím na ně jen pozitivní reakce a vysoká hodnocení ze strany čtenářů a recenzentů.

Obě dvě jsou docela bichle. A dohromady sčítají 886 stran fantasy příběhů. Jiskra v popelu je inspirována prostředím imperiálního Říma a Ódinovo dítě zase norskou mytologií.




Za další dvojici, kterou představím, jsem vybrala letošní novinku Univerzitu výjimečných a sérii Kázání ohně. Obě dvě mi svými anotacemi připomínaly Divergenci či Hunger games. Jedná se o dystopické knihy. Prostředí příběhů se odehrává ve světě, kde fungují kasty a třídy. Svět je zdevastován a mezi lidmi se objevují výjimeční jedinci. Těmi jsou i hlavní dvě hrdinky, ženy, které sní o trochu jiném systému než je ten, ve kterém jsou nucené přežívat.



Do dystopie ještě přiřadím Atlantský gen. Potěší především milovníky sci-fi. Co kdybyste mohli zjistit tajemství původu lidského života? Pustili byste se na tuto pouť, která zavede hlavní hrdiny do nejodlehlejších koutů světa a na tajná místa jejich minulosti?

Jaké série čekají ve Vaší knihovně?