Meowboxing vol. 2

Přichystala jsem druhou fotodokumentaci mého meowboxingu. Kdybyste nepochytili tu první, tak je to unboxing za dozoru mého pana domácího - Edgara Allana Kocoura.

Tentokrát se na rozbalování tvářil snad ještě více znuděněji, než kdy dříve. Ale mé nadšení nepolevilo. Jakmile jsem balíček otevřela, radostí jsem vískala a skákala a tancovala. No snad znáte tu euforii, když se fakt na něco těšíte.

Objednávala jsem přes Martinus.cz a tentokrát jsem si u nich žádala A Torch against the Night (druhý díl Jiskry v popelu) od autorky Sabaa Tahir. Jelikož je kniha v angličtině a urazila nemalou dálku, bála jsem se, že na ni budu čekat minimálně ty tři týdny, které pro jistotu Martinus uváděl na svém e-shopu. Nečekala jsem však ani dva týdny a už byla na cestě. A kniha je mnohem krásnější, než jsem si myslela. Představovala jsem si takový ten kapesní, lepený a ohebný formát. Ale přišla mi kniha velikostí stejná jako Jiskra a obalem snad ještě úchvatnějším. Posuďte sami.

Z pohledu pana domácího:

Tak copak to tu máme tentokrát? 

Zdá se, že mé podnájemnici zase dorazil nějaký balíček. Ta by si z těch kartónů už mohla postavit hrad, nebo alespoň mě by mohla postavit hrad...

Hm, desky jsou pevné a zdá se, že i dobře slepené. To se bude cupovat jedna radost. Cože? Nůžžžky? Na co? Vždyť mám drápy. Taky zkazí všechnu zábavu. Jo, jo prej krásné balení. 

 

A co si takhle vyfotit mě? 

Jak to bylo? Vypnout hruď, hrdě se posadit, načechrat límeček...nějak takhle?

Tak jo, už se pomalu dostáváme dovnitř, ještě tak milionkrát vyfotit tu prachobyčejnou a ničím nezajímavou krabici a už snad můžem nakouknout pod pokličku. 

Ježiši, zakryjte si někdo uši. Ta vříská jak nějaká pávice, copak nikdy neviděla knihu? Já teda už jo. Byla celá taková měkoučká a teploučká a dobrá na podestýlku. Tahle je ale nějaká tvrdá. A prej ať neotlapkám obal. No tak to pardóón, ženská. Ale kdo je tu doma, no?

 Raději budu sledovat zpovzdálí s jakou posvátnou úctou vybaluje obsah toho balíčku. Rozplývá se víc a víc. Kdysi nás, kočky, taky takhle uctívali...Je na čase jim tu dobu připomenout.

 Záložky, samolepky pro knihomoly a katalog? A kvůli tomu je takové halooo?

Co to? Vždyť to ani není česky. To mi neříkej, podnájemnice, že to budeš číst v cizím jazyce. To bude zase protrpěných hodin. Jen počkej, jak ti to půjde pomalu. Ale výzva je výzva. 

Tak jo, píše se tu A TORCH AGAINST THE NIGHT - SABAA TAHIR. Pořádné kočičí jméno. Jste zvědaví, co se skrývá pod obalem? Tak se tam mrknem, ale pozor přeci, ať ho neotlapkáme...

 

Jiskra zažehla oheň

"Znovu a znovu se kradmo dívám do zrcadla, abych se ujistila, že velitelka je ponořená do čtení dopisu. Když jsem si jistá, odvážím se a rychle se podívám dolů. ...na jihu je moc nebezpečno a velitelce se nedá věřit. Radím vám, abyste se vrátil do Antia. Pokud už musíte jet na jih, cestujte jen s malou družinou... Velitelka se pohne. Odtrhnu oči a zoufale se bojím, že jsem postupovala až příliš okatě. Ale ona čte dál a já se odvážím podívat se do pergamenu znovu. Otočila ho na druhou stranu. ...spojenci opouštějí Taiův rod jako krysy prchající z potápějící se lodi. Zjistil jsem, že velitelka plánuje.. Ale co velitelka plánuje, to už se nedozvím, protože v tu chvíli vzhlédnu. Sleduje mě v zrcadle. "Ta znamíka...ta znamínka jsou moc krásná," vypravím ze sebe přidušený šepot.."

(TAHIR, Sabaa. Jiskra v popelu, s.145)

Ještě za "tepla", jak se říká, píši dojmy z novinky letošního roku Jiskra v Popelu od autorky Sabaa Tahir. Dočetla jsem teprve dnes a celkově jsem na knihu spotřebovala pouhé dva dny. Přestávku ve čtení jsem udělala jen z toho důvodu, že se mi už ke třetí hodině ranní začala rozmazávat písmenka a štípat oči. Jinak bych byla schopna ji "dát na jeden zátah", tak moc na mě kniha udělala dojem!

Jak jsem se k této knize dostala? V prvé řadě jsem na ni narazila při brouzdání po knižních novinkách letošního roku a zaujalo mě to, jak vysoká očekávání na ní jsou daná. Také mě dost překvapila výborná hodnocení čtenářů například na stránce Databáze knih. Jednou jsem si ji v knihkupectví všimla a na zadní straně přebalu přečetla: "Prostředí inspirované antickým Římem, urputný boj proti tyrani a hlavní záporná postava, vedle níž Cersei Lannisterová a Dolores Umbridgeová vypadají jako párek neschopných amatérek." Přirovnání z MTV.com i ve mě vzbudilo jistá očekávání. Vzhledem k tomu, že kniha je prý stejně návyková jako Hunger Games (jedna z mých oblíbených sérií) a pojí se v ní fantazie Harryho Pottera (Kdo by neznal nejslavnějšího čaroděje?) a brutalita Hry o trůny (tuto sérii snad ani netřeba představovat), se zdála Jiskra v popelu být to pravé i pro mě.

Nehledě na to, že jsem fanoušek všech tří zmiňovaných sérií. A tak jsem po ní s dětinským nadšením hrábla. Na první pohled zaujme krásný matný přebal, u kterého mám neustálou tendenci jej otlapkávat. Na vnitřních stranách pevných desek navíc čtenář najde mapy, které mu pomohou v orientaci prostředím. Po jejich prostudování už jen zbývalo se pohodlně usadit s čajem, dekou, kocourem na klíně a při jeho vrnění a praskání ohně v krbu začít číst...

Na první pohled mě udivily relativně krátké kapitoly, ale vyrovnalo se to tím, že se ve vyprávění střídají dvě postavy - Elias a Laia. Už po pár prvních stranách jsem byla celá nedočkavá, kdy se slova zase ujme Elias. Dostat se do jeho hlavy mi přišlo více zajímavé než u Laiy. Přeci jen jsem asi zvyklá z jiných knížek na ženské hrdinky. Eliasovy myšlenkové pochody mi o to více přišly exotičtější. 

Zvlášť mě potěšila kapitola s měsíční slavností. Elias se stal mým oblíbencem a je jasné, že má prostě dvě tváře. Jedna je tvář jeho ducha toužícího po svobodě a druhá je maska vojáka. A to je potřeba mít na paměti. Laia oproti tomu byla hned od začátku představována jako zbabělec a trochu naivka. Takhle se vnímá i ona sama.  A přitom to, co musí snášet na šerosrázské akademii, řečí o něčem naprosto jiném. Sama o sobě sice pochybuje, ale je schopná přečkat někdy až s ocelovou vůlí takové věci, které by jiní nezvládli. Tím si mě získala. 

Miluji příběhy s jednou hlavní dvojicí, která si k sobě postupem času klestí cestu přes různá úskalí. O to víc hltám slovo od slova, které si spolu ty dvě postavy prohodí. Elias a Laia jsou tak odlišní a přitom touží po tom samém. Oba mají své povinnosti vůči jiným lidem a snaží se city k tomu druhému nepřipouštět. Jak už tomu ale bývá, nakonec splynou v jednu duši. 

Moje nejoblíbenější scéna z knihy je, když je Laia napadena, leží na pokraji smrti na podlaze a Elias si náhle uvědomí, že neumírá jen nějaká otrokyně, ale dívka s ebenově černými vlasy, na kterou nedokáže přestat myslet. Po té se jako smyslu zbavený snaží udělat cokoli, aby ji zachránil. Jejich příběh jsem tady sice tak romanticky rozepsala, ale přitom jsou to jen střípky, malé detaily, které si mě získaly. Rozhodně nečekejte žádnou přeslazenou romanci!

Další postavy - Auguři, v knize představují podle mě největší složku moci. Vidí a slyší všechno, když chtějí. Navíc drží tajemství toho, co často nazýváme osud. Samotný průběh knihy nás usvědčuje v tom, že osud je pevně daný. To, co však dané není, je to, jakou cestou k němu dospějeme. Nakonec se ale vyplní vždy. I když někdy s trochu pokrouceným smyslem.

V dalším pokračování série bych byla ráda, kdyby dostala větší prostor velitelka. Jako ženská postava bez skvrnky soucitu a s hromadou nevyřešených mindráků mě zaujala. V příběhu je naznačeno něco z její minulosti, co by při bližším zkoumání snad mohlo přimět čtenáře k trochu lítosti nad ní, ale zatím nám tato zadní vrátka zcela otevřena nebyla. Také mě zaujala samotná podstata masek. Jaký je přesně jejich dopad na duši vojáka jakmile k němu stoprocentně přilne?  

Jiskra v popelu je autorčina prvotina a troufám si říci i začátek velmi ambiciózní série, která splní očekávání i toho nejkritičtějšího čtenáře epických fantasy. Celkem 456 stran je protkaných od začátku do konce tajemstvími, emocemi, brutalitou ale také něčím mimo běžné chápání - často se pro toto vyjádření užívá slovo OSUD. Kniha má ne zrovna málo stran, ale řekla bych, že je to tak akorát, ani málo ani hodně. Příběh se čte velice  rychle a člověk snadno ztratí pojem o čase. Kniha je rozdělena na tři části a ve vyprávění se po kapitolách střídají dvě postavy - Laia a Elias. Tudíž vždy dostáváme dva pohledy na věc. A očem zhruba kniha je? Pokud jsem Vás ani teď nenalákala, přikládám krátkou anotaci.

ANOTACE z Databáze knih:

Své tělo a krev zaslibte Impériu. Srdce si však ponechte.

Sirotek bojující za svou rodinu. Voják bojující za svobodu. Jiskra v popelu je epická fantasy, která se odehrává v brutálním světě připomínajícím Římskou říši.

Laia je dívka z lidu Učenců, který žije pod krutou nadvládou válečnického Impéria. Když je její bratr zatčen za velezradu, nabídnou jí učenečtí povstalci bojující proti Impériu dohodu: pokud se nechá prodat jako otrokyně na imperiální vojenskou akademii Šerosráz a bude pro ně špehovat, odboj zachrání jejího bratra před popravou.

Elias, nejlepší voják na šerosrázské akademii, je znechucený pronásledováním a zabíjením Učenců a rozhodne se dezertovat. Než však stačí utéct, dostane příkaz zúčastnit se zkoušek, nemilosrdného klání, z něhož má vzejít nový válečnický císař. Prohrát znamená okamžitou smrt, zvítězit znamená ztratit vlastní duši.

Když se Laiiny a Eliasovy cesty na Šerosrázu zkříží, oba zjistí, že jejich osudy jsou propletené víc, než by si kdy dokázali představit, a že jejich rozhodnutí může změnit budoucnost celého Impéria.

Název: Jiskra v popelu (An Ember in the Ashes)

Série: Jiskra v popelu (1.)

Rok vydání: 2016, originál 2015

Autor: Sabaa Tahir

Žánr: fantasy

Počet stran: 456

Nakladatelství: Host

Doporučená cena: 349 Kč

Co knižní týden dal a vzal

Stalo se vám někdy, že máte v jednu chvíli rozečtené třeba 3 knihy najednou? Každý se mě pak ptá, jak se v tom dokážu orientovat? Skákat z jednoho příběhu na druhý, pamatovat si odlišnosti postav. Já přitom prostě čtu to, na co mám zrovna momentálně náladu. Ale někdy se stane, že třeba každý den je nálada na něco jiného. To pak mám speciální týdenní kalendář. Pondělí - první den v týdnu to je většinou psycho, úterý zvolníme s detektivkou, středa už najíždím na fantasy a tak dále. V týdnu se toho dá stihnout tolik, že si zaslouží vlastní článek.

Co mi předchozí týden dal a co naopak vzal? 

Především jsem získala nové dojmy a euforický pocit z objevení nové autorky a její famózní série Kostičas, která si mě získala. Už teď se nemohu dočkat dalšího dílu a navíc 23. září bude mít zmiňovaná autogramiádu v Praze! Samozřejmě se jedná o britskou spisovatelku Samanthu Shannovou.

Co týden vzal? Tak především čas a peníze, které jsem za knihy utratila. Protože trpím poruchou materiálního vlastnictví knih, které až skoro hraničí s nezadržitelným nakupováním knih neboli knihománie. Pokud na sobě také začínáte pociťovat příznaky, je nutné vyhledat pomoc literárního odborníka, aby Vám předepsal tu správnou četbu. 

V pondělí minulý týden jsem dočetla knihu Kostičas. Přišla jsem na ni díky recenzi jedné bloggerky. Právě díky tomu sleduji jiné bloggery a knihomoly. Je těžké udržet v knihkupectví svoji nenechavou ruku v klidu a nekoupit si nové přírůstky do knihovničky. Zvlášť, když po přečtení recenzí hned běžím a koupím si ji. 

No a takhle jsem přišla i na Kostičas. Dlouhou dobu jsem kolem ní chodila a obdivovala tu na pohled velice příjemnou knižní vazbu, která zaujme. Desky jsou pevné ale takové sametově hladké s místy, které vystupují do popředí. Člověk si pak připadá jak nějaký chmaták, protože přímo vyzývají k tomu, aby si je lidé osahaly. Po přečtení recenze jsem přišla, koupila, přečetla, zamilovala a v paměti uložila jako jednu z těch oblíbených.

Hned další den jsem logicky musela jít pro druhý díl s názvem Vidořád. Recenzí na tuto sérii je hromada, proto se o ni zvlášť pokoušet nebudu. Věnuji alespoň tenhle článek tomu, abych ji mohla trochu vychválit a možná někoho nalákat. Možná i Vy jste si ji v obchodě všimli a obdivovali modré a šarlatové desky. 

Kniha bude sedět především těm, kteří mají rádi tvorbu z prostředí fantaskního a nadpřirozeného  světa, příběh odehrávající se v budoucnosti. Píše se rok 2059, v bývalém Londýně vládne říše Scion. Lidé, kteří se vyjímají obyčejům, jsou stíháni nebo využíváni, ale malá hrstka je jednou za čas sbírána pro národ Refájců, kteří chtějí vybudovat vlastní armádu. Vítejte v Kostičasu!

Autorka zde zabředává do pouličního slangu a nebojí se vynalézat vlastní názvosloví. K tomu čtenářům však pomáhá  slovníček pojmů, který je součástí knihy. Hlavní postava má velké charisma a je to ten typ hrdinky, která ustojí jakékoli "svinstvo", do kterého ji autorka ponoří někdy až po hlavu. Spisovatelka se nebojí vláčet ji bahnem a nechat vykoupat ve vlastní krvi. 

Paige je vystavována neustálým zkouškám a naštěstí pro mě, se vždy rozhodla tak, jak bych jí to schválila. Na mentalitu postavy jsem si nemohla stěžovat a je to velice osvěžující, když konečně čtete něco, kde převládá rozum nad sladkými řečmi a nerozhodným chováním. Těším se na další jízdu, která na Paige teprve čeká, neboť jsou napsané zatím jen dvě knihy z plánovaných sedmi. Třetí pokračování by mělo vyjít v březnu 2017.

Navíc mám rozečtený ještě Let 305, sérii Kate Daniels. K tomu jsem v týdnu dokončila ještě fan art ke knize Stínová královna od autorky C.J. Redwine. Tady je.

Na závěr lze říci, že tento týden více dal, než vzal a tak to má být.