úterý 10. února 2015

Za antiutopický komiks stále vítězí velepadouch V a okultista Alan Moore



Antiutopie všude, kam se podíváš - V několika posledních letech pozornému oku nemohlo uniknout, že filmová plátna zamořují filmy s katastrofickými tématy. S antiutopií, jak se říká, jakoby se roztrhl pytel. Zřejmě je to proto, že žijeme v tak „harmonické“ době a o stavy utlačování a nesvobody máme nouzi. Nebo naopak se byznys nejlépe rozvíjí právě na antiutopických scénářích.

(Anti)Utopie je specifický žánr, který dobře funguje jak na stránkách knih, v komiksu, tak i na filmových plátnech. Utopie může být společnost, místo nebo stát, který je nereálný. Neexistuje, je to idealistická představa, která ukazuje, popisuje vysněný až dokonalý obraz. Antiutopie je její přesný opak. Nereálný obraz něčeho, co je vyvinuté špatným způsobem. Často popisuje ideologické stavy, utlačování, nesvobody, totalistický režim, postapokalyptickou dobu. Není divu, že se jako žánr nejvíce vyvinul ve dvacátém století. Námět nacismu a komunismu byl nespočetněkrát zpracován a je stále relativně živým tématem. (Bielec, 2006)

Od roku 2012 se staly oblíbenými filmy Dredd (také komiks), Hunger games (1 – 3), Světová válka Z, Úsvit planety opic, Total Recall, Divergent, Interstellar a spousty dalších. Ale jelikož se tento blog především zajímá o komiksy a vše, co s nimi souvisí, pojďme se podívat na jeden specifický antiutopický komiks, který také byl zfilmován. První vydání komiksu sice vyšlo už v roce 1982 v černobílé podobě ve Velké Británii, přesto jde o jeden z nejlepších z tohoto žánru dodnes.



V for Vendetta je dílo okultního a světoznámého komiksového scénáristy Alana Moora (na svém kontě má také například Strážce, Ligu výjimečných, Z pekla a další) a kreslíře komiksů Davida Lloyda. Podnět pro sepsání příběhu tohoto komiksu, jak uvádí Alan Moore v úvodu prvního komiksu vydaném nakladatelstvím DC, vychází z roku 1982 a poměrech ve Spojeném království. Následovalo období „železné lady“ Margaret Thatcherové, které autor popisuje takto:

Mojí nejmladší dceři je sedm a bulvár se rozepisuje o možnosti vytvořit koncentráky pro lidi s AIDS. Nové protidemonstrační jednotky mají tmavá hledí přileb, jejich koně taky tak, jejich auta mají nahoře otočené videokamery. Vláda vyjádřila touhu vymýtit homosexualitu, dokonce i jako abstraktní pojem, a člověk může jen hádat, proti které menšině se začnou vytvářet zákony příště… Vládne tu zima a zlé úmysly.“(Moore, 2005 s. 3)

Rozebereme-li komiks, vznikne pár pěkně ohraničených schémat antiutopie. Zaprvé: Čtenář je uveden do „černého“ světa plného prostituce, karantény a razie, strachu z dohlížecích orgánů. Druhým a výrazným bodem komiksu je komplexnost hlavní postavy zvané V. Celá jeho charakteristika je provázána symboly. Už to, že se skrývá za maskou Guye Fawkese, jež se v 17. století pokusil o prachový atentát (Svátek Guye Fawkese je oslavován ve Velké Británii právě 5. Listopadu).

„Pamatuj, jak dopad, ten pátý lilstopad,
kdy Guy Fawkes s prachem byl jat.
Nemá strach žádný, že by ten den zrádný
 zapomenut měl být snad.“ (Moore, 2005 s.10)


Další symbolikou je samotné písmeno V. Hlavní postava, velepadouch, si říká V. Název každé kapitoly navíc začíná na písmeno V. Překladatelé si v tomto směru museli vyhrát. V jako victory (vítězství), vendetta (krevní msta), vengeance (odplata, pomsta), veritas (pravda). Písmeno V se objevovalo několikrát v evropských dějinách, používal jej Winston Churchill, písmeno V jako vítězství bylo použito v anglickém rozhlase roku 1941, kdy se chytla výzva, aby tímto písmenem značili lidé veřejná prostranství, malováním, rytím, tiskem. Ve zvukovém záznamu můžeme přirovnat písmeno V k Páté Beethovenově symfonii, která také „zazní“ v komiksu a další. 

 
Třetím výrazným bodem zvratu je setkání padoucha se ženou. Čtvrtým je postupné odhalení pravdy. Čím hlouběji čtenář jde do příběhu, tím více mu vše dává smysl. Za páté je to trest. Jak to tak bývá, na konci se většinou padouši dočkají nějakého trestu. 


V for Vendetta je skoro třísetstránková komiksová kniha o důležitosti i ceně osobních svobod, o konfliktu mezi fašismem a anarchií. Nedá se číst mechanicky stránka po stránce, aniž by se nad tím čtenář několikrát nezamyslel. V komiksu se objevuje spoustu narážek, symbolů, idejí, a právě proto je interpretace díla velice subjektivní. Komiks V for Vendetta je stále jeden z nejlepších antiutopických děl, protože se vymyká tradičním schématům komiksu. Má velice blízko k literárnímu žánru. Samotný scénář mnohdy přebíjí obrazovou složku. Jedinečnost tvoří břitký pohled na svět a hořké, inteligentní promluvy s trochou vtipu na pozadí vážného tématu. Barvy přitom nejsou zvoleny nijak výrazně. Právě naopak, šedivé odstíny a nedostatek kontrastů naznačuje negativní emoce.


Komparace s filmem není šťastná - Komiks V for Vendetta se dočkal také filmového zpracování v hlavních rolích s Natalie Portman a Hugo Weavingem. Pokud jste četli nejdříve komiks a po té viděli film, můžete být trochu zklamaní. Srovnání těchto dvou děl není moc šťastné. Postava V. vyznívá jinak z filmu a jinak z komiksu. Nejen, že se film moc nedrží skladby komiksu, ale některé docela závažné části vynechává. Celková pointa díla je jiná.  Od samotného filmu se navíc distancoval i autor komiksu Alan Moore, což také o něčem svědčí. Ve filmu je postava V. méně složitá. Zdá se, že tam má jediný cíl, vyvolat revoluci, zvrat, pomstít se. Je ten „dobrý“. Kdežto v komiksu je anarchista, buřič, spouštěč, kat i soudce zároveň. Chce vyprovokovat lid k akci a pak se sám dívat na chaos, který způsobil. Komiks zachází více do psychologické roviny. Film je značně zjednodušený a přenesený na současné poměry té doby. Pokud však tyto dvě složky oddělíte. Tudíž nebudete srovnávat komiks a film, zaručeně si můžete užít oba.




Autor: (mm)

Článek vznikl jako shrnutí toho nejdůležitějšího ze seminární práce publikované v květnu 2014 v předmětu Comics Studies na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.

Literatura a zdroje:

1)      BIELEC, D. Imaginace proti totalitě – český antiutopický román. Olomouc, Univerzita Palackého v Olomouci 2006, ediční řada AUPO, vyd. 1., ISBN 80-244-1267-5
2)      MOORE, Alan. V jako vendeta. 1. vyd. v českém jazyce. Praha: BB/art, 2005. ISBN 80-7341-690-5
3)      MANNHEIM, K. Ideologie a utopie. Bratislava: 1. vydání, Archa, 1991. ISBN 80-7115-022-3
4)      PETRUSEK, M. Velký sociologický slovník. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 1996, s. 749-1627. ISBN 80-7184-310-5
5)       [Online]: http://www.komiks.cz/clanek.php?id=1067

Žádné komentáře: